Vznik pracovního poměru
nejen v soukromém sektoru
Dnem přijetí zaměstnance do pracovního poměru dochází mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem k uzavření pracovněprávního vztahu, který se řídí zákoníkem práce a dalšími pracovněprávními předpisy.
Účastníci pracovněprávních vztahů
Účastníky (subjekty) pracovněprávních vztahů jsou zaměstnavatelé, kterými mohou být jak právnické nebo fyzické osoby na straně jedné a zaměstnanci, kterými může být pouze fyzická osoba občan, která se zavázala k výkonu závislé práce.
Zaměstnavatel jako právnická osoba vystupuje v těchto vztazích svým jménem a má odpovědnost vyplývající z těchto vztahů. Jménem takového zaměstnavatele činí úkony v pracovněprávních vztazích jeho statutární orgán nebo osoby jím pověřené. Další pracovníci pak jen na základě písemného pověření, ve kterém musí být uveden i rozsah takového oprávnění.
Zaměstnanci musí mít způsobilost k právům a povinnostem a způsobilost k právním úkonům. Přitom tyto dvě podmínky musí být splněny současně.
V pracovněprávní oblasti vzniká způsobilost k právním úkonům obecně dnem, kdy fyzická osoba dosáhne patnácti let věku a ukončila povinnou školní docházku. Jako den nástupu do pracovně právního vztahu nesmí být uveden den, který by předcházel skončení povinné školní docházky.
Dalším omezením je například to, že dohodu o hmotné odpovědnosti může pracovník uzavřít až po dovršení osmnáctého roku věku. Způsobilost k právním úkonům může však být omezena rozhodnutím soudu jeho rozhodnutím může být zaměstnanec této způsobilosti zbaven zcela, a to z důvodu duševní poruchy, nadměrného požívání alkoholu či omamných prostředků. V tomto případě za něho v rozsahu omezení nebo v celém rozsahu jedná jeho zástupce (opatrovník) například za něho podepisuje pracovní smlouvu.
Druhy pracovního poměru
Pracovní poměr je jedním ze základních pracovněprávních vztahů, jehož prostřednictvím se uskutečňuje výkon práce zaměstnance u zaměstnavatele.
Druhy pracovního poměru obecně se rozlišují zejména
a) podle právního základu - pracovní poměry založené pracovní smlouvou, volbou nebo jmenováním
b) podle délky trvání pracovního poměru - pracovní poměr na dobu neurčitou a určitou, v druhém případě je přesně stanovena doba trvání pracovního poměru den ukončení pracovního poměru
c) podle rozsahu a významu pracovního poměru - pracovní poměry souběžné a pracovní poměry hlavní a vedlejší
Ke vzniku pracovního poměru může tedy dojít pracovní smlouvou, to bývá nejčastější případ, jmenováním, například u soudců a státních zástupců, nebo volbou, například u poslanců a senátorů Parlamentu.
Náležitosti pracovní smlouvy
V pracovní smlouvě je povinen zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout následující:
- druh práce, na který je zaměstnanec přijímán
- místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána
- den nástupu do práce, tímto dnem vzniká pracovní poměr
Mimo to lze v pracovní smlouvě dohodnout další podmínky, například odměnu za práci, na nichž mají účastníci zájem, pokud nejsou v rozporu s právním řádem. Pokud pracovní smlouva neobsahuje další údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen o nich písemně informovat zaměstnance nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru.
Konkrétní vymezení druhu práce v pracovní smlouvě je pro oba účastníky pracovního poměru závazné. Je ponecháno na vůli účastníků pracovní smlouvy, jakým konkrétním způsobem si v pracovní smlouvě místo výkonu práce vymezí. Pokud by pracovní smlouva neobsahovala přesné ujednání o místě výkonu práce, považovalo by se za ně místo, v němž má zaměstnavatel provoz, a má-li více provozů, místo, v němž byl zaměstnanec přijat. Vymezení místa výkonu práce v pracovní smlouvě má význam i z hlediska možnosti přeložení zaměstnance do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě.
Určení dne nástupu do práce v pracovní smlouvě je důležité proto, že dnem, který byl sjednán jako den nástupu do práce, vzniká pracovní poměr. Ode dne nástupu se začínají uskutečňovat vzájemná práva a povinnosti mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, vyplývající z pracovní smlouvy a právních předpisů. V případě, že zaměstnanec ve sjednaný den do práce nenastoupí a nebránila mu v tom překážka, případně mu překážka bránila, ale on o ní do týdne zaměstnavatele neuvědomil, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit a ta se od počátku ruší. Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně.
V pracovní smlouvě lze v rámci dalšího ujednání sjednat zkušební dobu. Vyžaduje se písemná forma, jinak je její sjednání neplatné. Zkušební doba, pokud nebyla sjednána kratší, činí tři měsíce u vedoucích zaměstnanců šest měsíců po sobě jsoucích nesmí být dodatečně prodlužována.
Pracovní poměr na dobu určitou, kdy je stanoven nejenom den nástupu do práce, ale i den ukončení pracovního poměru, přičemž doba trvání může být nejdéle tři roky s tím, že o stejně dlouhou dobu by mohlo být trvání pracovního poměru ještě dvakrát opakováno. Smluvní strany mohou uzavřít pracovní poměr celkem třikrát maximálně 9 let (3r +3r +3r)